Číst text, který je autorem určený pro divadelní provedení, může být často dost ošemetná záležitost. Nejde o běžné "čtení" knížky a zejména v případě A.P.Čechova je to něco hodně jiného číst jeho divadelní texty, nebo je vidět a poslouchat na jevišti. Čechov je představitel tzv. psychologického realismu, jeho hry nejsou "akční" v moderním slova smyslu, jsou "akční" ve smyslu psychologie postav, přičemž děj se posouvá dopředu jenom pomalu. Ač mám rád většinu Čechovových divadelních her, nikdy jsem neměl potřebu si je opravdu přečíst, takže toto je můj první (a možná i poslední) pokus začíst se do málo dějového divadelního textu. Překlady Čechovových her pro novou edici D vydavatelství ARTUR pořídil Leoš Suchařípa a zdá se mi, že jde o zdařilý, citlivý překlad, který jenom v několika málo případech přílišnou modernizací zbytečně stírá patinu originálu. Ve světle současných tragických událostí se mi Čechovova hra Višňový sad jeví jako znovu aktuální, mistrné ztvárnění bezvýchodné situace tehdejšího života v Rusku, která nakonec vyústila ve výjimečnou antihumánnost bolševické revoluce. V případě divadelní hry ani četba dobrého nového překladu nemůže zcela nahradit jeho scénickou podobu, ale u zvídavého čtenáře může alespoň podnítit i úsilí přečíst si originální ruskou verzi, což každému doporučuji. schovat popis