Neeukleidovské geometrie. Autor: Joan Gómez

Kvalitně vázaná kniha s přebalem a velmi slibným názvem je patrně nejslabším titulem z populární ediční řady nakladatelství Dokořán. Je dokladem, že psát populárně-naučné knihy není dáno každému a současně ukázkou, že udržet náležitou kvalitu takovéto ediční řady není jednoduché.

Autor nejprve popisuje Eukleidovskou geometrii (a slavný problém pátého postulátu) a poté i geometrie neeukleidovské (hyperbolickou a eliptickou). Aniž by se však víc než povrchně věnoval hlavnímu námětu knihy, zbytečně odbíhá k irelevantním tématům. Celá osmá kapitola značně vybočuje z rámce knihy a věnuje se teorii algoritmů, umělé inteligenci, magnetické rezonanci aj. Je nepochopitelné, proč se autor zmiňuje o Fourierově transformaci, když se o ní čtenář dozví prakticky jen to, že je „velmi složitá“. Zbytečně se rozepisuje o rozdílu mezi vektorovým a rastrovým obrázkem způsobem, připomínajícím manuál ke grafickému editoru, z nějž nejspíš opisoval. „Zavítá“ také do oboru IR senzorů na družicích a v jednom z rámečků se překvapený čtenář dočte něco málo dokonce i o bezpečnostních kamerách. To vše působí chaoticky a neprofesionálně.
Nesourodý je také dodatek o Einsteinově teorii relativity. Ten mohl být ve spolupráci s fyzikem rozveden do zajímavé samostatné kapitoly a nezůstal by tak nepodařeným torzem ze středoškolské učebnice fyziky. Celkový dojem z knihy je tak víc než rozpačitý.

Je otázkou, komu je kniha vlastně určena. Na to, aby byla přínosná pro středoškolské talenty se zájmem o matematiku, je příliš triviální a – jak již bylo řečeno - chaotická. Zdá se, že ji nejspíš psal polovzdělaný novinář pro své polovzdělané kolegy; možná k tomu použil slabší bakalářskou práci… Takto však popularizaci matematiky provádět nelze. schovat popis