Pokud jste četli předchozí díly Kronik železného druida, už víte, že můžete čekat čtivý a velmi vtipný příběh skýtající nějakou tu hlášku téměř na každé stránce, většinou ještě podpořenou o nějakou tu poznámku mluvícího vlkodava, který vše podává se psí logikou.
Ale vtip není to jediné, co autor této série může nabídnout. Ve všech jeho příbězích je totiž vidět, že Kevin Hearne jen tak nezahálí a má obrovský přehled, což dokazuje například velké množství odkazů na jiná díla, které se v knize Praštěný vyskytují. Pro Kevina není žádný problém svádět válku v citacích ze Shakespeara a od nich postupně přejít ke Star Treku.
O nic menší není ani autorova představivost. Jeho příběhy jsou výjimečné především tím, že se neorientuje pouze na jednu mytologickou oblast, ale bere v potaz rovnou všechny. Chcete si číst o severských, slovanských, řeckých či římských bozích? Všechny je v této knize najdete. Jen nečekejte klasické marvelovské vyobrazení. Například sám Thór, kterého se tento díl nejvíc týká, není napsán jako dobrodinec, jenž se víc stará o blaho lidstva, než o vlastní. Právě naopak. Je schopen vyvraždit nevinnou rodinu jen proto, aby se pobavil.
Když už jsem u té mytologie, tak se mi líbilo propojení nadpřirozeného světa s tím reálným. Autor pomocí nepatrných detailů, jako je například to, že se starý upír musel učit dnešní řeč, či se občas uchýlil k archaismům, dokázal pozvednout úroveň příběhu.
Bohužel zklamání přišlo ve chvíli, kdy všechno nadpřirozené, co mohli spatřit obyčejní smrtelníci odmávl tak, že se to vysvětlí vědou a dál už se tím nezabýval. schovat popis