zboží
(prázdné)
Kniha Nauka o půdě autorů Prof. Ing. Klementa Rejška, CSc., profesora Ústavu geologie a pedologie Mendelovy univerzity v Brně, a Doc. Ing. Radima Váchy, PhD., ředitele Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy, v.v.i., předkládá moderně pojatou syntézu vlastností a procesů v půdě na straně jedné...
číst celé
Kniha Nauka o půdě autorů Prof. Ing. Klementa Rejška, CSc., profesora Ústavu geologie a pedologie Mendelovy univerzity v Brně, a Doc. Ing. Radima Váchy, PhD., ředitele Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy, v.v.i., předkládá moderně pojatou syntézu vlastností a procesů v půdě na straně jedné a využívání a ochrany půdy na straně druhé. Daný koncept nauky o půdě je v české literatuře ojedinělý a reflektuje současný stupeň poznání tohoto důležitého oboru v současné světové literatuře.
Kniha je napsána pro velmi široký okruh čtenářů. Přáním autorů bylo, aby si v ní našli svůj předmět zájmu jak běžní majitelé polností, lesů a zahrádek, tak i vysokoškolští studenti a odborná veřejnost jako taková. S tímto cílem je pak kniha upravena jak co do obsahu, tak co do formy: ta je ostatně zajímavá použitím barevných fotografi í, tabulkami a původními obrázky, ilustrujícími inspirativnost poznání dějů v „hlíně, z níž rostou rostliny“.
Přinášet aktuální pohled na nauku o půdě dnes nestačí: to, co je skutečně moderní a odpovídá třetímu tisíciletí je interdisciplinární pohled na interakci půdy a rostliny a to včetně ochrany půdy. A tento pohled musí být přitom prezentovaný tak, aby si něm své našli jak ti, co se o problematiku půdy dlouhodobě zajímají, tak i běžný čtenář, který by prostě jen rád věděl, co je například pravdy na tom, že když dlouhodobě nehnojí kompostem ze svého zahradního kompostéru, tak mu po pracném zalití jeho zahrádky půda takřka okamžitě vyschne. Odpovědi na tyto a desítky dalších podobných otázek přináší právě tato nová kniha.
Svým obsahem, významem, zaměřením kniha přispěje také i k současné problematice týkající se sucha, hospodaření s vláhou, půdou, ochranou půdního fondu.
schovat popis
- Nakladatel: Baštan
- Kód:
- Rok vydání: 2019
- Jazyk: Čeština
- Vazba: Vázaná
- Počet stran: 536
- Šířka balení: 18.5 cm
- Výška balení: 25.5 cm
- Hloubka balení: 3.5 cm
- Váha balení: 1.8 kg
Recenze
Velkoryse pojatou monografií, jejíhož vydání se bohužel nedožil, si profesor Rejšek za přispění spoluautora vystavěl důstojný pomník. Kniha o rozsahu 528 stran je členěna do dvou částí a 21 kapitol, z nichž poslední tři jsou torzovité. Autorům nelze upřít snahu napsat čtivou a srozumitelnou knihu, při jejíž finální editaci nebyl setřen specifický pel Rejškova vyjadřování, charakteristický nadužíváním výrazů „logicky“, „klíčový“, „současný stav poznání“, „vnímání“, „zákonitě“ apod. Nejcennější částí knihy je popisná kapitola 9, na téměř 50 stranách zdařile a přehledně pojednávající o půdní taxonomii. Čtivě jsou pojaty také „legislativní“ kapitoly 14 – 16. Knize, v níž autoři chtějí „nahlížet na půdu … a procesy v ní a její ochranu prizmatem současného vidění“ (snad vědění?), se dostalo tří oponentů, kteří však přehlédli řadu nepřesností i chyb, jež se do rukopisů prvých vydání často vloudí. Na některé z nich bude dále poukázáno.
Půdu, nedílnou součást terestrických ekosystémů (lužního lesa, horské louky, savany, apod.), se autoři pokouší pojímat jako samostatný ekosystém, což je ovšem samoúčelné (zbytečné) a vnáší do ekologie terminologický zmatek. Nehledě na to, že takto vymezený hypotetický „ekosystém“ by vyloučením nadzemní biomasy rostlin (primárních producentů) nebyl udržitelný. Tento přístup je u pedologů překvapující – vždyť půda se vyvíjí především jako výsledek interakce matečné horniny, klimatu a rostlinného pokryvu, jak dokládá řada klasických prací.
Prvou část knihy znepřehledňuje množství poznámek pod čarou (326 poznámek na str. 15 – 395), často odbíhajících od tématu nebo zcela irrelevantních - například nepodstatná spekulace o vlivu reformy kalendáře na datum narození J. Baptisty von Helmonta nebo informace o mnohamilionové návštěvnosti olympijských her roku 1900 (str. 24). Nejasné interpretace přírodních jevů, rovněž inspirované články z časopisu Vesmír, posouvají místy text až k nesrozumitelnosti. Například u nekonkrétního odbočení k základům termodynamiky (entropie?) nebylo třeba odbíhat k její interpretaci astrofyzikem Hawkinsem.
Důležité kapitoly o chemických a fyzikálně-chemických procesech zůstaly zatíženy pojmovým chaosem, který oponenti bohužel ponechali bez povšimnutí. Tak například pH se nevyjadřuje „ve stupních“ (97), v textu není rozlišován ion hlinitý a hliník (kov) a podobně ani ion vodíkový a vodík (plyn), což studenty vzdaluje od pochopení například mechanismu iontově výměnných procesů v půdě. V tab. 27 nejsou uvedeny exponenty u počtu mikroorganismů (193), definice aromatických látek jako „molekul s uhlíkem kruhově uspořádaným“ je vágní a nedostatečná. Pasáže o huminových látkách byly zřejmě čerpány ze staršího slovenského textu, o čemž svědčí termín „humínový“ (s dlouhým „í“) a překonané představy („ulminové“ nebo „krenové“ kyseliny). Nezasvěcený čtenář se těžko dovtípí, co je to „pH v chloridech“ (139). Používání přesných termínů je v exaktních přírodních vědách nezbytné, a má-li mít pedologická učebnice popřípadě monografie přírodovědný charakter a vzdálit se tak nevalné úrovni věčně dokola opisovaných zemědělských skript, nelze z tohoto požadavku slevit. Autoři na této nelehké cestě urazili solidní kus správným směrem a bylo na oponentech navrhnout případné opravy.
V textu zůstaly záhadné definice („mohutnost látky k oxidaci“, 163), svérázný přístup ke statistice (380), terminologické chyby (Eh není „zkratka“, ale symbol veličiny) i z kontextu vytržený a z hlediska molekulární biologie nepřesný údaj o taxonomii rodu Aspergillus. Bez povšimnutí zůstala i řada překlepů, např. „výpad z půdního povrchu“ (výpar, 220), „město“ (místo) aj. Nepřesné termíny bylo třeba nahradit: „mrtvé dřevo“ (nekromasa / biomasa odumřelých stromů), „elektrický potenciál“ (redox potenciál), „půdní vodivost“ (specifická vodivost/konduktivita půdního extraktu); u kationtové výměnné kapacity není uvedeno, čeho se jednotka mmol/kg týká (kladného náboje, 103). „Obtížně představitelná jednotka mol“ mohla být názorně představena přirovnáním ke 12 g uhlíku izotopu 12C).
Celkově můžeme jen litovat, že se nesporně zajímavé a obsažné knize nedostalo gramotnějších oponentů. Pozůstalý spoluautor by nepochybně dokázal relevantní oponentské připomínky do textu zapracovat.