Košík
zboží
(prázdné)
Novela Otty Weisse I viděl Bůh, že je to špatné je jedinečným literárním počinem a zároveň silným osobním svědectvím historického významu. Otto Weiss tuto knihu napsal v Terezíně v roce 1943, kresbami ji doplnila jeho dcera Helga, autorka Deníku 1938–1945, tehdy 13letá. Společně pak knihu...
číst celé
Novela Otty Weisse I viděl Bůh, že je to špatné je jedinečným literárním počinem a zároveň silným osobním svědectvím historického významu. Otto Weiss tuto knihu napsal v Terezíně v roce 1943, kresbami ji doplnila jeho dcera Helga, autorka Deníku 1938–1945, tehdy 13letá. Společně pak knihu věnovali Helžině matce Ireně k narozeninám. Krátce poté byl Otto Weiss zařazen do transportu do Osvětimi, odkud se už nevrátil. Bůh, který na sebe vzal lidskou podobu, se přichází podívat do Terezína, aby se na vlastní kůži přesvědčil, jaká je mezi vězněnými Židy situace. Do prostého příběhu je vložena vážnost i hloubka, předstíraný úsměv zakrývá hořkost a smutek. Kniha odhaluje zrůdnost a rafinovanost lživé nacistické propagandy užívané k utajení pravdy a k oklamání světa.
schovat popis
- Nakladatel: Nakladatelství JOTA s.r.o.
- Kód:
- Rok vydání: 2016
- Jazyk: Čeština
- Vazba: Gebunden
- Počet stran: 112
- Šířka balení: 16 cm
- Výška balení: 23 cm
- Hloubka balení: 1.5 cm
- Váha balení: 368 g
Recenze
Bůh věděl, že je válka, bylo to zřejmě nevyhnutelné, ale neviděl do hloubky. Viděl městečka plná židů, kde se věnovali práci, myslel si, že tam přečkávají válku.
Jednou se k němu donesla modlitba jednoho z jeho nejvěrnějších sluhů. Vítězlav Taussig nikdy o nic nežádal, ale teď ano. Měl hlad a tak se modlil o jídlo, bůh mu tedy poslal balíček s jídlem, to k němu ale nedošlo.
Tak se bůh rozhodl, že na sebe vezme lidskou podobu, sbalil si malý kufřík a vydal se do Terezína pomoct Vítězlavovi Taussigovi.
Bůh si na vlastní kůži zažívá, co prožívali lidé v Terezíně a nechápe, jak o takových zvěrstev nemohl vědět. Chce se vrátit zpět, aby to mohl napravit, ale to se mu nedaří. Vede odtamtud jen jedna cesta.
Kniha mě hodně překvapila. Čekala jsem, že to napíše autor ze svého pohledu, ale napsal to z pohledu boha, čímž ta kniha je smutnější.
Není v tom nic silně náboženského, jen nahlédnete do Terezína přes boha. Je to silný příběh, doplněný ilustracemi autorovi dcery, která přežila.**br**Kniha je doplněná skrytými významy, které kdo nepochopí, jsou vysvětleny na konci knihy. Také tam naleznete slovníček, pokud by jste neznali slova, která tenkrát byla běžná. A hned na začátku vás autor dostane verši s názvem Modlitba.
Na konci se ještě dozvíte, jak zvládl tenkrát psát a jak se jim podařilo knihu zachránit.
Já jsem knihu večer přečetla najednou, protože to ani nijak nešlo. Chtěla jsem vědět jak to dopadne. Příběh mě chytil za srdce a na tohle nikdy nezapomenu. Rozhodně doporučuji ji přečíst, protože je to příběh, který vám nedá spát. Kniha je dokonce opravdu krásně zpracovaná, což se nakladatelství opravdu povedlo. A to ani nemluvím o těch ilustracích.
Za mě tedy kniha rozhodně ano a měl by si jí přečíst každý.
Knihu můžu určitě doporučit. Nemusíte se obávat, že by byla nějak silně nábožensky směrovaná, vůbec ne. Pouze je vypravěčem Bůh, ale jinak prožíváme klasické situace z židovského ghetta. Kniha je velmi pěkně graficky zpracovaná a doplněna o ilustrace Ottovy dcery Helgy. V zadní části knihy najdeme seznam pojmů, které se ve vězeňském slangu v Terezíně používaly. Což je hodně dobře, protože jinak bych spoustě slov úplně nerozuměla a musela bych si je vyhledávat na internetu. V knize najdeme také několik rodinných fotografií a ukázku strojopisu originálního textu.