Za pravděpodobně nejgeneričtějším názvem jaký lze knize vůbec dát se skrývá dílo, u kterého si nelze nevzpomenout na nadčasová díla jako jsou Bratři Lví srdce či ghibliovky Cesta do fantazie a Zámek v oblacích. Vyspělá (lépe napsaný rozpad manželství z pohledu nechápajícího vnímavého dítěte jsem nečetl), nedětinská, navzdory chladnosti procítěná, komplexní tématy i průběhem, věkem cílového čtenáře nesvázaná kniha „jakože pro děcka“.
Celé je to pojaté v podmanivé melancholicky posmutnělé atmosféře plné tajemna. Má to dvě roviny (náš svět versus svět fantazie) a není to tak, že by ta z naší současnosti sloužila jako nutné zlo než se děj přesune do světa fantazie, jak tomu pohříchu bývá a stejně tak ta fantazijní neslouží jako vějička, protože je tento žánr v módě. Navíc se skvěle pracuje s pohádkovými (rozhodně je to více temná pohádka než regulérní fantasy) a herními archetypy japonských RPGček. Problém je, že si každá z nich jede po vlastní koleji a v zásadě by každá obstála sama za sebe; a možní i o chlup lépe. Nejdou moc ruku v ruce jako nedílný celek. Navzdory olbřímí délce (cca 900 stran) to netrpí grafomanií, byť cca ve třetině po definitivní změně prostředí dojde na povinné vysvětlování světa, pravidel apod.
Recenze
Celé je to pojaté v podmanivé melancholicky posmutnělé atmosféře plné tajemna. Má to dvě roviny (náš svět versus svět fantazie) a není to tak, že by ta z naší současnosti sloužila jako nutné zlo než se děj přesune do světa fantazie, jak tomu pohříchu bývá a stejně tak ta fantazijní neslouží jako vějička, protože je tento žánr v módě. Navíc se skvěle pracuje s pohádkovými (rozhodně je to více temná pohádka než regulérní fantasy) a herními archetypy japonských RPGček. Problém je, že si každá z nich jede po vlastní koleji a v zásadě by každá obstála sama za sebe; a možní i o chlup lépe. Nejdou moc ruku v ruce jako nedílný celek. Navzdory olbřímí délce (cca 900 stran) to netrpí grafomanií, byť cca ve třetině po definitivní změně prostředí dojde na povinné vysvětlování světa, pravidel apod.