Košík
zboží
(prázdné)
Osvětim-Březinka - zdálo by se, že dnes už k tomuto divadlu hrůzy můžeme dodat jen velmi málo. A přece. Je tu pravdivý, byť téměř neznámý příběh několika útlých a zaprášených knížek, které se na ono pochmurné místo dostaly bůhvíjak a jejichž stránky drží pohromadě jen zázrakem a silou vůle a...
číst celé
Osvětim-Březinka - zdálo by se, že dnes už k tomuto divadlu hrůzy můžeme dodat jen velmi málo. A přece. Je tu pravdivý, byť téměř neznámý příběh několika útlých a zaprášených knížek, které se na ono pochmurné místo dostaly bůhvíjak a jejichž stránky drží pohromadě jen zázrakem a silou vůle a odvahy čtrnáctileté Dity Adlerové, osvětimské knihovnice, strážkyně podivuhodného táborového tajemství. Příběhem literární Dity, jehož předlohou jsou vzpomínky skutečné, dnes osmdesátileté Dity Krausové, se vracíme k polozapomenuté historii rodinného tábora, který existoval v Březince od září 1943 do července 1944 a jehož tragický konec, ač dodnes zahalen řadou neobjasněných okolností, představuje největší hromadnou vraždu československých občanů za druhé světové války.
schovat popis
- Nakladatel: Filip Tomáš - Akropolis
- Kód:
- Jazyk: Čeština
- Vazba: Pevná bez přebalu matná
- Počet stran: 448
- Šířka balení: 13 cm
- Výška balení: 21 cm
- Hloubka balení: 4 cm
- Váha balení: 587 g
Recenze
Příběh tehdy... číst celé
Příběh tehdy čtrnáctileté Dity je naprosto fascinující a je až neuvěřitelné v jakých podmínkách museli lidé žít. Přesto nasazovali život pro tak "obyčejné" věci jako je kniha, pastelka, škola...
Líbí se mi, že na konci knihy je příloha : " Co s nimi bylo" - jaký osud čekal jednotlivé hrdiny románu po válce. schovat popis
Příběh tehdy čtrnáctileté Dity je naprosto fascinující a je až neuvěřitelné v jakých podmínkách museli lidé žít. Přesto nasazovali život pro tak "obyčejné" věci jako je kniha, pastelka, škola...
Líbí se mi, že na konci knihy je příloha : " Co s nimi bylo" - jaký osud čekal jednotlivé hrdiny románu po válce.
Jak už název napovídá, děj je zasazen do koncentračního tábora Osvětim – Březinka, kam v září 1943 přijíždí transport vězňů z Terezína, který však neabsolvuje klasickou selekci. Místo toho jsou všichni (včetně starých lidí a dětí) umístěni do prvního, výhradně českého rodinného tábora. Tam se jim dostává „výjimečného zacházení“. Důvod, proč byl tento tábor nacisty zřízen, se čtenář posléze dozvídá (pro mě hodně šokující moment).
V bloku 31 se dokonce podaří zřídit jakousi provizorní knihovnu, čítající asi 8 tajně propašovaných knížek, o které se stará „osvětimská knihovnice“ – čtrnáctiletá Dita Adlerová, hlavní hrdinka příběhu. Její úkol je nelehký a velice riskantní. Nacisté knihy zakazují a kdyby je u ní objevili, neminul by ji trest, možná i ten nejpřísnější. Přesto nebo možná právě proto bere Dita svou roli velmi vážně. O knihy se stará s láskou a opatruje je jako ten nejcennější poklad, kterým v kontextu událostí literatura skutečně je.
Právě to krásné vyjádření lásky ke knížkám a k literatuře je něco, co se mi na Osvětimské knihovnici mimořádně líbilo. Za situace, kdy člověk trpí hladem a jeho největší starostí je dožít se dalšího dne, se mohou knihy zdát zbytečným přepychem, ale pro Ditu a spoustu dalších vězňů z bloku 31 spočívala jejich moc v možnosti chvilkového úniku ze strašlivé reality.
Přestože Dita navenek působí, jako by se ničeho nebála, vevnitř ji trápí řada pochybnosti. Zažívá rozčarování z toho, jak je obtížné najít v táboře člověka, který by nesledoval jen své vlastní zájmy a kterému by mohla důvěřovat. Často zažívá také bezmoc nad situacemi, které nemůže ovlivnit. Denodenně se setkává s válečnými hrůzami, které si dnes už vůbec nedokážeme představit.
Krom Dity se v knize vyskytuje ještě celá řada dalších reálných postav – za ty nejznámější třeba Rudolf Vrba (muž, kterému se podařilo z Osvětimi uprchnout) či doktor Mengele. Část, v níž je vylíčen útěk Rudolfa Vrby, je mimořádně napínavá a to i přesto, že člověk ví, jak to dopadne. Příběhem se krátce „mihne“ dokonce i Anna Franková. Velice oceňuji, že v závěrečných kapitolách je pak dovyprávěno, jak to s těmito postavami dopadlo po válce.
Osvětimskou knihovnici je po pár stránkách opravdu těžké odložit. I když to není čtení jednoduché, jakmile do příběhu jednou zabřednete, musíte na něj stále myslet – mně se o událostech v knize pak dokonce i zdálo. I tak nemůžu jinak, než Osvětimskou knihovnici doporučit. Je strhující, napínavá, dojímavá i krutá. A hlavně si při jejím čtení člověk uvědomí, jak velkým bohatstvím je listovat knihou, aniž by vám za to hrozila smrt…
No, jenže je tomu tak. Nejde o to, že by mě "bavily"... člověk se do svého slovíčkaření může hodně zamotat, a pak vypadat jako hlupák. Zkrátka a dobře, téma holocaustu ve mně něco otvírá a já se pokaždé propadám do světa koncentračních táborů, plynových komor a spolu s těmi, co jdou na smrt, kráčí i moje duše.
Je to plačtivé a bolestivé čtení. Vždycky. A přesto zase vkročím do stejné řeky a nechám se stáhnout až na dno, abych si připomněla to jedno lednové, sychravé ráno v Osvětimi, kdy jsem nedokázala pobrat "proč" ... a nikdy nedokážu. Kdo taky?!
Velmi chválím dodatek ke knize, ve které se autor zmiňuje o setkání se samotnou Ditou Krausovou , je zde také přiložen seznam některých postav, které se v knize objevily, s krátkým vysvětlením toho, jak skončily.
Nikdo se tam už nad smrtí vůbec nepozastavoval, neboť panovala všude kolem ...
O to více se pro žijící v rodinném táboře označovaném jako sekce BIIb, stály knihy zakázaných únikem z této kruté reality.
Hlavní hrdinka a ostatní děti našly v najťžších časech beznaděje útěchu v Osudy dobrého vojáka Švejka nebo v Zázračné cestě Nilse Holgersson s divokými husami. I když na ně číhala smrt zažili takto alespoň malý kousek štěstí ...
Autorovi se mimo jiné podařilo popsáním tohoto silného kontrastu zdůraznit, jak dokáží být knihy důležité pro lidský život.
Opravdově velmi silná kniha, která je převážně napsána podle skutečné události, a proto se opravdu nečte snadno.
Už z názvu vyplývá, v jaké době a kde se děj odehrává. Ano je to v Osvětimi.
Na knihu jsem narazila náhodou v knihovně, o téma 2 sv. války se hodně zajímám, tak i tato kniha mi tedy nemohla uniknout.
Naskýtá se nám zde příběh jedné dívky, Dity Adlerové, dnes Krausové, která přežila několik koncentračních táborů. Musím říct, že knihu jsem musela číst po částech, protože tak naturálně psané dílo jsem už dlouho nečetla. Příběh je více autentický i v tom, že se zde vyskytují postavy, o kterých víme, že žili.
Knihu samozřejmě doporučuji. A smekám před španělským spisovatelem Antoniem Iturbem, protože vykonal výbornou práci.
Nejvíc mě na celé knížce dostalo povídání autora na konci, které nám ukazuje co všechno je či není pravda.
Stále se řadí mezi mé TOP knihy! a doporučuji PŘEČÍST!
Námět knihy mě pohltil, některé pasáže mi přišly bohužel poněkud zdlouhavé, což jí trochu ubíralo na čtivosti a v těchto chvílích se stávala méně záživnou.
Musím se přiznat, že během knihy jsem si vyhledávala spoustu informací o dalších postavách v příběhu (Fredy Hirsch, Elizabeth Volkenrath, samotná Dita Kraus,...), Takže kniha mi přinesla spoustu nových znalostí a byla velmi poučná.
Dalším plusem, na který jsem narazila, čeká na konci knihy, kdy se dozvíte, jak některé postavy skončily. Toto je první kniha s tímto námětem, ve které toto je (myslím jako o více postavách v takovém pěkném shrnutí). Takže za mě doporučuju. Pokud Vás toto téma zajímá, určitě nesmí chybět ve Vaší knihovničce.
Příběh Dity se mi hodně líbil, i když je škoda, že v rozhovoru zmínila, že pro ni knihy nebyly takovým vysvobozením, jak je uváděno v knize. Dost jsem se ztrácela v přechodu mezi jednotlivými postavami. Fajn je, že je na konci shrnutí "A jak to s nimi bylo dál".
Bohužel ale musím ubrat hvězdy za těsnopis, do kterého je kniha natištěná a také za ne tak čtivý styl, v jaký jsem doufala.
Kniha byla neuvěřitelně čtivá a musela jsem ji přečíst na jeden zátah. Četla jsem a četla několik hodin v kuse a nemohla se odtrhnout..
Doporučuji!!