Košík
zboží
(prázdné)
Nová kniha Jiřiny Šiklové formou fiktivních rozhovorů, vyprávění i teoretických výkladů přibližuje smrt jako základní životní fakt, který k vlastní škodě vytěsňujeme ze svého myšlení a řeči - a s nimi často i umírajícího člověka. My lidé jsme si jako jediní tvorové vědomi své smrti. Přesto se...
číst celé
Nová kniha Jiřiny Šiklové formou fiktivních rozhovorů, vyprávění i teoretických výkladů přibližuje smrt jako základní životní fakt, který k vlastní škodě vytěsňujeme ze svého myšlení a řeči - a s nimi často i umírajícího člověka. My lidé jsme si jako jediní tvorové vědomi své smrti. Přesto se bojíme o ní mluvit a často to neumožňujeme ani svým blízkým lidem, kteří odcházejí. Napětí se tím stupňuje, umírá se dnes skoro bez rozloučení a vyslovení posledního přání. Knížka Jiřiny Šiklové prolamuje toto nepsané tabu a formou fiktivních dialogů, vyprávění, zamyšlení i teoretických výkladů přibližuje toto období lidského života umírajícím i těm, kteří je doprovázejí. Není to návod, spíše vybídnutí, abychom hledali k druhému cestu alespoň v posledních dnech života.
schovat popis
- Nakladatel: Kalich
- Kód:
- Rok vydání: 2013
- Jazyk: Čeština
- Vazba: Taschenbuch
- Počet stran: 128
- Šířka balení: 12 cm
- Výška balení: 17 cm
- Hloubka balení: 1.1 cm
- Váha balení: 118 g
Recenze
U mne se jednalo o propojení obého. Jakožto aspirant na pohřebního pracovníka mám samozřejmě potřebu a zájem číst veškeré knihy obdobné tématiky, nicméně jsme v nedávných dnech prožili ztrátu blízkého. Díky této knize jsem si opět uvědomila co je při odcházení důležité, že každý smutek a truchlení je správný, a dokáže nalomit i nejotrlejšího smrťáka.
Tuto knihu rozhodně k četbě doporučuji, jelikož ukazuje na palčivost tématu a především toho, jak se smrti v našich životech vyhýbáme, což není správné. Kdysi bylo umírání součástí, bylo přirozené, a proto i náš strach a obavy byly jiné. V dnešní uspěchané době smrt zcela ignorujeme, odsouváme ji do nemocnic, do prostoru za plentou, který nám ublížit nemůže. Inu věřte mi, teď, v roce 2020, je toto " čisté" odcházení to nejbolestnější co se nám může stát. A 5 minut v nemocnici s blízkým, který se vydává na poslední cestu, je po čertech málo! Proto buďme ke smrti alespoň trochu přívětivější, bude se nám klidněji žít a být :)