Viktorie Hanišová si jako ústřední motiv opět vybrala spletitost, záludnost, křehkost a komplikovanost vztahu máma-dcera, ovšem opět v jiném provedení. Problémem, ostrou hranou je tentokrát téma sexuálního zneužívání v rámci úzké rodiny, konkrétně otcem. * Kniha o rodině, jejich vazbách, o tom, jak lze pevné tisknout a zavírat oči před tím, co vidět nechceme, o tom, kolik toho dokáže unést dětská bolavá duše, o tom, jakou zkázu zavřené oči těch nejbližších mohou zanechat, o houbách a taky krásné šumavské přírodě. * První část knihy byla fajn, Sára, její bratři, táta, chata, líbilo se mi, jak chodí houbarit, tráví spolu čas. Nenápadný alkoholismus mámy, věc v dnešní době už ne tak jedinečná (bohužel). Prostě příjemné čtení o takové obyčejné rodině. Od pasáže o zneužívání pro mne byla kniha bolavou . Moc jsem Sisi přála, aby dokázala sebrat síly... K podpisu smlouvy, k odstěhovani, k Vojtovi, k vzepření se,... Vlastně k čemukoli, v co věřila, k čemu by se odhodlala. Strašně jsem doufala, že to zvládne, že se odhodlá... A díky otevřenému konci (jak jinak) věřím, že poslední zbytky sil sebrala. * Co se dá najít v lese? Odpuštění? Rozhřešení? Klid? Smíření?
Recenze
Samozřejmě, že jsem o ni již slyšel, nedalo se nevšimnout si, že je něco jako český bestseler.
Takže hub jsem si užil a kniha mě, musím poctivě přiznat, celkem nadchla. Způsob zpracování tak vážného tématu mi připadá originální a velmi působivý. Čtenář není zahlcen temnotou prožitého, přesto na něj neustále vykukuje zpod vrstev zdánlivě banálního popisu života mladé ženy, houbařky se zaťatými zuby, a jejích postupně se odhalujících traumat.
Více k obsahu netřeba, pokud se ji rozhodnete číst, chybu neuděláte. A snad přispěje k postupnému společenskému znemožnění bagatelizace těchto věcí, které je stále, bohužel možná až příliš, v našich krajích rozšířené. Obzvlášť, pokud se jedná o ten typ pachatele, který je vylíčen v románu.
Hlavní postavou je Sára, která se živí sběrem hub. Sára je výbornou znalkyní hub, které prodává do místního hostince. Pobírá částečně invalidní důchod, žije skromně, a ač se snaží nalézt práci, nedaří se jí to. Zajímavé bylo také to, že provázela turisty lesem, povídala jim o houbách, a pokud cestou nějaké nalezli, tak je posbírali. V knize se dočteme také o její rodině a studiích na střední škole, dočteme se o chlapcích, se kterými tráví čas a dočteme se o dalších příhodách, které Sára prožije..
Během četby jsem z různých náznaků vyvodil, co se přihodilo Sáře a s čím se nemůže srovnat. Úplně mě z toho zamrazilo! Říkal jsem si, jestli jsem to správně pochopil a nakonec se ukázalo, že jsem měl pravdu. Bylo to otřesné! Měl jsem vztek a nemohl jsem se dívat na to, jaký postoj někteří lidé zaujali, nechápal jsem to!! Nejsmutnější na tom všem je, že podobné případy se mohou odehrávat v reálném životě, což je smutné.
V minulosti jsme občas navštívili les a sbírali jsme houby. Sbírali jsme jen ty houby, které jsme znali – většinou praváky, křemenáče, suchohřiby, lišky. Jiné houby jsme raději nedávali do košíků, abychom zbytečně neriskovali naše zdraví. :)
Nicmene niterna hloubka tehlete neprilis dlouhe knihy me opravdu dostala. Skvela vypoved...o zivote. Detstvi, dospivani, dosprelosti, narusenych vztazich. Na jednu strsnu nadherna, na druhou dtranu smutn kniha. Autroka ma opravdu talent. Urcite si od ni prectu jeste dasi.
Sis je žena, o které lidi říkají, že je divná. Často chodí na houby, které potom prodává. Řekněme, že Sis to v životě nemá jednoduché a její bratři jí obviňují z hodně činů. Jí vlastně zbyli už jen houby. Ale co se stalo předtím?
Krásný, emotivní příběh, u kterého mi kapali slzy, protože tohle jsem skutečně nedávala. Doporučuju.
Kniha začíná smrtí matky a tím začíná příběh dívky Sáry zvané Sisi, ve které se prolíná přítomnost a minulost.
Popis psychologických problémů hlavní hrdinky byl skvěle propracovaný a věrohodný. Co se odehrálo v její rodině a proč se Sisi není schopna vrátit do normálního života?.
Kniha se četla krásně a strašně moc se mi líbily vsuvky o houbách a jejich sběru, které mi přišly velice zajímavé.
V tomto příběhu se prolíná současný psychický stav hlavní hrdinky Sisi s jejími traumaty z dětství. Postupně se dozvídáme o celém jejím životě, co snášela jako malá a co jí v dospělosti dohání a nenechá ji v klidu spát.
Navíc má celá kniha skvěle popsanou atmosféru.
Byl to silný příběh s koncem, který mě (na rozdíl od Rekonstrukce) uspokojil.
Závěr je, jak je u této autorky zvykem, nikterak veselý a spíše v člověku zanechá lehký smutek, ale tak to prostě bývá, protože o takovém tématu se ani radostně psát nedá.
Houbařka je hluboký příběh ze šumavských lesů, nabitý emocemi, hlubokým skutkem a beznadějí.
Myslela jsem si, že si budu knihu dávkovat, protože ač je napsána opravdu čtivě, pro svoji tíživost se mi vůbec nečetla lehce. Ale nakonec jsem zvolila opačnou taktiku a přečetla jsem ji co nejrychleji, ať už je to za mnou. .
Je to kniha neuvěřitelně emotivní, bolavá a dlouho mě nic takhle nezasáhlo. Ale kdybych věděla jaká síla to bude, asi bych si ji schovala do lepší nálady, až bude venku zase hezky.
Vůbec jsem se nemohla začíst a dokonce dvakrát nebo i třikrát jsem ji odložila.
Nevím, jestli ji ještě někdy dám šanci, každopádně bych chtěla přečíst ty, co mi tu jen leží a práší se na ně.
Zatím za mě nic moc.
Měla jsem ale vztek i na Sisi. Za to, že nebyla silnější. Za to, že když už udělala krok dopředu, o dva se vrátila zpátky. A za to, že mi připomněla, že i já někdy dokážu dělat taková slabošská rozhodnutí nerozhodnutí a nemám ji vlastně co soudit. ( Tím se s ní ale nesrovnávám doslova, v mém případě by šlo o malichernější věci, ale stejně.. )