Paříž je vždy Paříž. Miluji ji ve všech jejích podobách, opravdu miluji celou Francii!
Už jsem četla knihu „Tajné ingredience lásky“, ve které se jiskra mezi André a Aurélie spouští v elegantní a kosmopolitní Paříži. V této druhé knize je najdeme tam, kde jsme je nechali: Aurélie v kuchyni svého milovaného Le Temps des Cerises a André procházející mezi svými dvěma rolemi: nejprodávanějším spisovatelem a editorem. K prolomení idyly či spíše vajíček v košíku přicházejí hvězdy či spíše michelinská hvězda skutečně okouzlujícího kuchaře. Hvězda sváru a nedorozumění patří právě do velmi vytříbené restaurace Jean-Marie Marronniera, která se paradoxně jmenuje stejně jako restaurace Aurélie. Setkání mezi nimi otřese jeho vztah dívky s André. Také v tomto románu jsem zjistila, že prolínání literatury, knih a jídla je správné a lákavé, protože jsou to velmi podobné potěšení a vášně, které nás nutí cestovat s představivostí. Když čteme dobrou knihu nebo jíme určité jídlo, explodují v nás chutě, vůně a obrazy, které nás vedou zpět do zemí a krajin této chuti nebo historie. Rád jsem se procházel ulicemi Paříže a díval se na krajiny, které jsou Monetovi drahé, jako jsou zahrady Giverny, které jsou také drahé šéfkuchaři s impresionistickými pokrmy. schovat popis