Karl Ove Knausgard se vrací ve vzpomínkách do doby, kdy ze dne na den opustil manželku i rodné Norsko, zamířil do Stockholmu a spřátelil se s jiným exulantem, intelektuálem a boxerem Geirem. A potkal Lindu, do níž se bláznivě a hluboce zamiloval, usadil se, stal se otcem. Minulost – stejně jako...
číst celé
Karl Ove Knausgard se vrací ve vzpomínkách do doby, kdy ze dne na den opustil manželku i rodné Norsko, zamířil do Stockholmu a spřátelil se s jiným exulantem, intelektuálem a boxerem Geirem. A potkal Lindu, do níž se bláznivě a hluboce zamiloval, usadil se, stal se otcem. Minulost – stejně jako četné úvahové odbočky – funguje jako únik od současnosti, protkané peripetiemi života se třemi dětmi, prázdninovými výlety, narozeninovými oslavami, rodinnou každodenností života ve městě, pulzující, frustrující, naplňující. Leitmotivem druhé části autobiografického románu Můj boj je láska – ovšem v knausgardovském pojetí. I láska, stejně jako život, totiž znamená boj. Brilantní dílo důrazně plní slib, kterému nikdo nevěřil: že se čtenář i po několika stech stranách bude dožadovat pokračování.
schovat popis
Recenze
Nejedna tuzemská recenze zmiňuje, jak moc jsme ochuzeni o skandalizující rozměr, kdy je kolem této série velké kontroverzní haló, propírají to bulváry, vyjadřuje se k tomu kde kdo v rádiích i televizi, každý vůči tomu zaujímá nějaký postoj od znechucení přes ignoraci až po adoraci a kdo ví co ještě. Že díky tomu přicházíme o podstatnou část toho, co dělá tento počin takovou literární i společenskou událostí. Já bych však řekl pravý opak; právě proto že nemusíme vnímat ten bulvarizující "humbuk" kolem, tak se lze plně soustředit na to podstatné, o co se Knausgård snaží. A co se mu dle mého daří jako doposud nikomu jinému.
Ve druhém díle mu to přitom jde možná ještě o chlup lépe než-li v prvním svazku. Po dospívání, složitém vztahu s otcem a smrti si vzal tentokrát na paškál lásku ve všech myslitelných podobách; od rodinné přes lásku k umění až po fyzickou, od kýčovité po každodenností umořenou. K tomu je i nadále nekompromisně upřímný k sobě i okolí, otře se o rozdíl "politicky korektní" švédské nátury oproti norské neotesanosti a navíc snad žádné jiné dílo tak přesně i trefně nepodalo dopad potomka na vztah, rutinu, kariéru, koníčky i pocity; speciálně pak pro introverta potřebujícího občasnou samotu a prostor pro vlastní myšlenky oproti "peklu" v podobě dětských aktivit s cizími matkami a biopřesnídávkami