Košík
zboží
(prázdné)
-
Krev, monstra a cukroví - Sborník fantastických vánočních povídek
Brožovský PetrNení skladem 487 KčDo košíku -
Tanec papírových draků
Brožovský PetrNení skladem 213 KčDo košíku -
Tanec papírových draků 2 - Hon
Brožovský PetrNení skladem 239 KčDo košíku -
Luciférovka
Brožovský PetrNení skladem 233 KčDo košíku -
Tanec papírových draků
Brožovský PetrNení skladem 259 KčDo košíku
Recenze knih autora
RNDR.Mgr.Přemysl Stejskal napsal/a o Tanec papírových draků
Doufám, že se na české literární scéně bude jméno Petr Brožovský skloňovat častěji, jelikož tento talentovaný debutant přináší osvěžující příběh pro milovníky české fantastiky v policejním a military módu. Ale nepředbíhejme. Titul vyšel letos v dubnu u nakladatelství Epocha v brožované vazbě s chlopněmi a kvalitní obsah čítá tři sta devadesát osm stran. V rámci žánru autor perfektně vys... číst celétihl rozpětí útvaru a je toho mnohem víc, co se mu vydařilo.
Nejsme ti hodní. Nejsme ti zlí. Nejsme ani oběti, ani vrazi. Jsme jen my. Nic víc. Str. 69
Vypravování se především odehrává v ich-formě z úhlu pohledu ústředního hrdiny, ale také v er-formě. Situace se vhodně střídají, takže doplňující úseky ve třetí osobě představují místa, která by jinak pokrytá nebyla a kupodivu nepůsobí vůbec rušivým dojmem. I když vzhledem k náhledům na minulost, které jsou obvykle označené slovem Kdysi, se už trochu ztrácet můžete, ale stále je to na hraně. Pokud přečtete knihu do pár dní, předpokládám, že si budete všech těch kliček, útržkových vzpomínek nebo celé retrospektivní kapitoly vědomější a snadno se v nich zorientujete. Koncept je tedy složitější, ale většina čtenářů to bude vnímat jako klad, jelikož i oddechová braková literatura může mít (a v tomto případě má) své kvality.
Styl psaní vyznívá na první pohled jednoduchý, lidový a velmi upřímný. Se všemi těmi vhodně vloženými vulgarismy a občasnou absencí emocí se Petr Brožovský ještě rozhodl nás ohromit a pobavit vtipnými obraty a lehkým maccho přístupem. Myslím, že složitější forma by zničila atmosféru a uvěřitelnost vypravování ústředního hrdiny, který je sám o sobě tak velká osobnost, že vás dokáže ohromit s běžným slovníkem. Ale občas se ukáže, že taková uhlazenější slova vyšší úrovně používat umí, a nejspíš by si s křížovkami snadno poradil. Ačkoliv působí tak trochu jako buran, rozhodně jím není. Spisovatel má ke všemu rozsáhlou slovní zásobu, která sice není viditelná na první pohled, a náročnější čtenář si ji při čtení do sytosti užije.
Prolog s názvem Později nás zavádí do části příběhu, ke které se teprve dostaneme. Představuje tak ukázku fantasy prvků, kterých se čtenář dočká, a přitom navnadí na to, že ačkoliv bude po delší dobu dějová linie působit jako typická akční romance plná nebožtíků, chystá se něco mnohem většího!
Po úvodním textu následuje děj rozdělený do tří částí, vždy obohacených o citát. Skupinová terapie, terapie monologem a terapie dialogem. Každá část odkrývá životní etapu ústředního protagonisty Mrtvoly a jeho týmu. Útvar PSZÚ je vlastně tajná policejní skupina, která pod vedením vyšší mocnosti, tedy náměstka s přezdívkou Doktor, dělá, co je mu nakázáno. A to obvykle bez přemýšlení, i když Mrtvola má až překvapivě silné morální zásady (tedy některé), pro které je schopen i zabíjet - což taky dělá často a rád.
Pod přezdívkou Mrtvola se ukrývá zásadový voják až do morku kostí, Jakub Kolínský, který byl vězněn za popravení své vlastní jednotky. Proč? Důvod se dozvíte v průběhu čtení. Z vězení ho vysvobodí náměstek, kterému začne říkat Doktor a panu Doktorovi se Jakubův smysl pro přezdívky natolik zalíbí, že se rozhodne je využít v praxi. A proto má Mrtvola kolem sebe náhle partu podivných lidí s pseudonymy.
Z počátku se charaktery více či méně slévají, jelikož je poznáváte až v průběhu čtení. Ale i přesto se mezi nimi dá poměrně snadno orientovat. Kupříkladu Sirka je od začátku pro každou legraci a tak vás hned v počátku okouzlí otázkou, na kterou fakt není snadné odpovědět a pokud ano, tak představa je odporná. Ale pokud si to autor počítá, tak pět nula. Dále máme Pixela, počítačového génia, který si přezdívku podle všeho vybral sám a to díky reálně existujícím povídkám na blogu ESC, které si můžete přečíst. Jedná se o autorův blog? Následuje Kristýna, která tak nějak je z nich prý nejnormálnější (a možná je), Tatranka, Ráda a další, které si zamilujete nebo zapomenete. Já jsem si ani nevšimla, kdy jsem si tuhle partu natolik oblíbila, až mi za nimi bylo smutno.
Více v recenzi: (url)/2022/05/recenze-tanec-papirovych-draku-petr.html#more
Nejsme ti hodní. Nejsme ti zlí. Nejsme ani oběti, ani vrazi. Jsme jen my. Nic víc. Str. 69
Vypravování se především odehrává v ich-formě z úhlu pohledu ústředního hrdiny, ale také v er-formě. Situace se vhodně střídají, takže doplňující úseky ve třetí osobě představují místa, která by jinak pokrytá nebyla a kupodivu nepůsobí vůbec rušivým dojmem. I když vzhledem k náhledům na minulost, které jsou obvykle označené slovem Kdysi, se už trochu ztrácet můžete, ale stále je to na hraně. Pokud přečtete knihu do pár dní, předpokládám, že si budete všech těch kliček, útržkových vzpomínek nebo celé retrospektivní kapitoly vědomější a snadno se v nich zorientujete. Koncept je tedy složitější, ale většina čtenářů to bude vnímat jako klad, jelikož i oddechová braková literatura může mít (a v tomto případě má) své kvality.
Styl psaní vyznívá na první pohled jednoduchý, lidový a velmi upřímný. Se všemi těmi vhodně vloženými vulgarismy a občasnou absencí emocí se Petr Brožovský ještě rozhodl nás ohromit a pobavit vtipnými obraty a lehkým maccho přístupem. Myslím, že složitější forma by zničila atmosféru a uvěřitelnost vypravování ústředního hrdiny, který je sám o sobě tak velká osobnost, že vás dokáže ohromit s běžným slovníkem. Ale občas se ukáže, že taková uhlazenější slova vyšší úrovně používat umí, a nejspíš by si s křížovkami snadno poradil. Ačkoliv působí tak trochu jako buran, rozhodně jím není. Spisovatel má ke všemu rozsáhlou slovní zásobu, která sice není viditelná na první pohled, a náročnější čtenář si ji při čtení do sytosti užije.
Prolog s názvem Později nás zavádí do části příběhu, ke které se teprve dostaneme. Představuje tak ukázku fantasy prvků, kterých se čtenář dočká, a přitom navnadí na to, že ačkoliv bude po delší dobu dějová linie působit jako typická akční romance plná nebožtíků, chystá se něco mnohem většího!
Po úvodním textu následuje děj rozdělený do tří částí, vždy obohacených o citát. Skupinová terapie, terapie monologem a terapie dialogem. Každá část odkrývá životní etapu ústředního protagonisty Mrtvoly a jeho týmu. Útvar PSZÚ je vlastně tajná policejní skupina, která pod vedením vyšší mocnosti, tedy náměstka s přezdívkou Doktor, dělá, co je mu nakázáno. A to obvykle bez přemýšlení, i když Mrtvola má až překvapivě silné morální zásady (tedy některé), pro které je schopen i zabíjet - což taky dělá často a rád.
Pod přezdívkou Mrtvola se ukrývá zásadový voják až do morku kostí, Jakub Kolínský, který byl vězněn za popravení své vlastní jednotky. Proč? Důvod se dozvíte v průběhu čtení. Z vězení ho vysvobodí náměstek, kterému začne říkat Doktor a panu Doktorovi se Jakubův smysl pro přezdívky natolik zalíbí, že se rozhodne je využít v praxi. A proto má Mrtvola kolem sebe náhle partu podivných lidí s pseudonymy.
Z počátku se charaktery více či méně slévají, jelikož je poznáváte až v průběhu čtení. Ale i přesto se mezi nimi dá poměrně snadno orientovat. Kupříkladu Sirka je od začátku pro každou legraci a tak vás hned v počátku okouzlí otázkou, na kterou fakt není snadné odpovědět a pokud ano, tak představa je odporná. Ale pokud si to autor počítá, tak pět nula. Dále máme Pixela, počítačového génia, který si přezdívku podle všeho vybral sám a to díky reálně existujícím povídkám na blogu ESC, které si můžete přečíst. Jedná se o autorův blog? Následuje Kristýna, která tak nějak je z nich prý nejnormálnější (a možná je), Tatranka, Ráda a další, které si zamilujete nebo zapomenete. Já jsem si ani nevšimla, kdy jsem si tuhle partu natolik oblíbila, až mi za nimi bylo smutno.
Více v recenzi: (url)/2022/05/recenze-tanec-papirovych-draku-petr.html#more
RNDR.Mgr.Přemysl Stejskal napsal/a o Tanec papírových draků
Absolutně perfektní. Není třeba psát delší recenzi . Mařík píše stylem Kulhanka a je to sakra skvěle . Oba díly mám v e podobě a tak mě zaujaly ze jsem pořídil i tištěnou verzi . S autorem jsem vedl konverzaci a doufám ze co nejdřív se dočkáme další tvorby .
Petr Brožovský je český spisovatel, který si vysloužil pozornost díky svému kvalitnímu fantasy s názvem Tanec papírových draků. Chytlavý název, viďte? Bez přečtení vlastně samotné pojmenování nechápete, ale skrývá v sobě spoustu emocí, stejně jako kniha samotná, která se pro mnohé stala bezpochyby jednou z nejlepších daného roku z vod české fantastiky.
Pokud se vám zalíbil T... číst celéanec papírových draků, předpokládám, že máte v plánu si knihu zakoupit nebo už jste tak učinili. Mrtvola určitě udělal dojem na mnoho čtenářů (ne-li na všechny, kteří titul četli), protože má nejen ohromné charisma, ale také výtečný slovník a jeho průpovídky dokážou v jednu chvíli urazit Brňáky i Plzeňáky zároveň a přitom potěšit. Mrtvola, v prvním díle známý jako Jakub Kolínský, se prezentoval jako nepřekonatelný a takřka nesmrtelný, a tak také skončil.
Nyní se tedy v akci ničeho neleká, postrádá pud sebezáchovy, kterého měl už kdysi po trochu, a jde do všeho po hlavě. Předně do boje s Probuzenými, kterých má plné zuby a nejraději by je všechny sprovodil ze světa, protože mu dělají největší zle a také boje s nimi patří mezi ty nejzářnější z celého druhého dílu. Přesto se však začíná pozvolna, dá se říci, jelikož zažívá automobilovou honičku, aby si sehnal nového parťáka do týmu. Dále musí čelit auditorovi, který jim všechno ještě víc pose pokazí, a tak nejenže procestují Česko, Slovensko a ocitnou se až v Egyptě, ale ke všemu se musí začít i skrývat a měnit úkryty, jako by to byly svršky oblečení.
Po boku má samozřejmě některé ze staré bandy, tedy ty, kteří přežili, přičemž těch je opravdu minimálně, ale také se po boku Mrtvoly objevilo spousta nových postav. Mezi ty, které znáte, patří třeba Kristýna. Jaký je její příběh už tušíte, pokud jste četli první díl, a jestli ne, pak vám to rozhodně doporučuji, protože bez znalosti předešlého dílu nemůžete číst tento. Na svou partu se Mrtvola může spolehnout, a to při automobilových honičkách, střílečkách, rvačkách plných násilí a krve, ale přesto nepřehnaně. A jestli byste i po tomhle pochybovali, že se jedná o čtení pro dospělé, tak navrch jako exotická složka se objevuje i sex a zdá se, že Mrtvola se fakt nebojí ničeho.
Vypravování v ich-formě je doplněné o občasné pasáže v er-formě, ale převážně vás dějem skutečně provádí právě Mrtvola. Bavíte se nejen jeho hláškami, ale i myšlenkovými pochody. Dokáže vás zasáhnout nejen humorná stránka knihy, ale i ta emocionální, protože i přesto autor dokázal zabrnkat na city a opět velmi přirozeným dojmem. Nejvýraznějším komponentem jsou právě humorné hlášky, kterých je požehnaně a dotváří lehce komickou atmosféru, přestože má akční fantasy do komedie daleko.
Koncept je promyšlený a propracovaný. Autor zodpovídá otázky, které nadhodil v předešlém díle a celou svou dilogii tímto románem vlastně dolaďuje. Ke všemu zobrazuje námět tak, jak jej známe, ale i přesto ukazuje nová fakta a dokáže překvapit. Ne všechno mi přijde úplně podložené a důvěryhodné, ale předpokládám, že fanoušci Petra Brožovského na něj ani přesto nedají dopustit. Takovou řežbu, a přitom originalitku, totiž jen tak v knihovničce nemáte a dilogie tak patří mezi ty nejlepší knížky fantastiky moderní doby.
Více na (url)/2023/05/recenze-tanec-papirovych-draku-2-hon.html#more
Pokud se vám zalíbil T... číst celéanec papírových draků, předpokládám, že máte v plánu si knihu zakoupit nebo už jste tak učinili. Mrtvola určitě udělal dojem na mnoho čtenářů (ne-li na všechny, kteří titul četli), protože má nejen ohromné charisma, ale také výtečný slovník a jeho průpovídky dokážou v jednu chvíli urazit Brňáky i Plzeňáky zároveň a přitom potěšit. Mrtvola, v prvním díle známý jako Jakub Kolínský, se prezentoval jako nepřekonatelný a takřka nesmrtelný, a tak také skončil.
Nyní se tedy v akci ničeho neleká, postrádá pud sebezáchovy, kterého měl už kdysi po trochu, a jde do všeho po hlavě. Předně do boje s Probuzenými, kterých má plné zuby a nejraději by je všechny sprovodil ze světa, protože mu dělají největší zle a také boje s nimi patří mezi ty nejzářnější z celého druhého dílu. Přesto se však začíná pozvolna, dá se říci, jelikož zažívá automobilovou honičku, aby si sehnal nového parťáka do týmu. Dále musí čelit auditorovi, který jim všechno ještě víc pose pokazí, a tak nejenže procestují Česko, Slovensko a ocitnou se až v Egyptě, ale ke všemu se musí začít i skrývat a měnit úkryty, jako by to byly svršky oblečení.
Po boku má samozřejmě některé ze staré bandy, tedy ty, kteří přežili, přičemž těch je opravdu minimálně, ale také se po boku Mrtvoly objevilo spousta nových postav. Mezi ty, které znáte, patří třeba Kristýna. Jaký je její příběh už tušíte, pokud jste četli první díl, a jestli ne, pak vám to rozhodně doporučuji, protože bez znalosti předešlého dílu nemůžete číst tento. Na svou partu se Mrtvola může spolehnout, a to při automobilových honičkách, střílečkách, rvačkách plných násilí a krve, ale přesto nepřehnaně. A jestli byste i po tomhle pochybovali, že se jedná o čtení pro dospělé, tak navrch jako exotická složka se objevuje i sex a zdá se, že Mrtvola se fakt nebojí ničeho.
Vypravování v ich-formě je doplněné o občasné pasáže v er-formě, ale převážně vás dějem skutečně provádí právě Mrtvola. Bavíte se nejen jeho hláškami, ale i myšlenkovými pochody. Dokáže vás zasáhnout nejen humorná stránka knihy, ale i ta emocionální, protože i přesto autor dokázal zabrnkat na city a opět velmi přirozeným dojmem. Nejvýraznějším komponentem jsou právě humorné hlášky, kterých je požehnaně a dotváří lehce komickou atmosféru, přestože má akční fantasy do komedie daleko.
Koncept je promyšlený a propracovaný. Autor zodpovídá otázky, které nadhodil v předešlém díle a celou svou dilogii tímto románem vlastně dolaďuje. Ke všemu zobrazuje námět tak, jak jej známe, ale i přesto ukazuje nová fakta a dokáže překvapit. Ne všechno mi přijde úplně podložené a důvěryhodné, ale předpokládám, že fanoušci Petra Brožovského na něj ani přesto nedají dopustit. Takovou řežbu, a přitom originalitku, totiž jen tak v knihovničce nemáte a dilogie tak patří mezi ty nejlepší knížky fantastiky moderní doby.
Více na (url)/2023/05/recenze-tanec-papirovych-draku-2-hon.html#more
RNDR.Mgr.Přemysl Stejskal napsal/a o Tanec papírových draků
Při čtení se nelze ubránit srovnání s Kotletou za svých mladých let a kniha zmíněné srovnání rozhodně ustojí se ctí.
Naposledy prohlédnuté
Vyzvednutí zásilky kdekoliv v ČR
